Dependantské neboli PARTNERSKÉ vízum
Do Austrálie občas jedou lidé ve dvojici. Jeden z nich je studentem a má studentské vízum, druhý jede na partnerská víza a má pracovní povolení. Dependant do školy chodit nemusí, ale může… Více o partnerských vízech.
Podobnou variantu zvolila Pavlína (studentka) a Saša, její životní partner 🙂
V kontaktu se studenty
Jsem zvyklý být se studenty v kontaktu i po jejich odjezdu do Austrálie. Nedávno se mi tak na FB ozvala Pavlína:
Saša Píše blog
Jistě se sami podíváte, ale pár věcí by vás mohlo zajímat již nyní:
O bydlení
…Zabydleli jsme se v domečku v klidné čtvrti. Domeček sdílíme s jedním australským párem, Kate a Mikem. Jsou to moc hodní a milí lidé a se vším se nám snaží pomoci… Kate nosí pankáče, je jí 35 let, je vystudovaná geoložka… Mike je straší než ona, je také vystudovaný geograf a velice vzdělaný. Učil v Japonsku 3 roky angličtinu, moc rád nás opravuje a pomáhá s angličtinou. Oba jsou hodně zcestovalí, Mike projel Evropu, skoro celou Asii a skrz Austrálii na kole! Ubytování u nich je na místní poměry cenově přijatelné, možná i jedno z těch levnějších a přitom můžeme využívat všechno v jejich domě. Takže vaříme, pereme i pečeme :-).
Škola
…Škola je moc super, je to příjemná změna od univerzity. Angličtina nás baví a potkali jsme tu už mnoho přátel. Je zajímavé, jak je pro každého člověka zde důležitá zkušenost žití v zahraničí. Myslím že v moderním světě, jako je tento, a pro rozvinutí osobnosti, je skutečně nesmírně důležité cestovat. Po dvou měsících zde máme pocit, jak kdybychom zmoudřeli o pět let 😀
Na kole
…V půlce ledna jsme si koupili kola. Všude jezdíme na kole, k moři je to z domu 12 km. Někdy po práci si chodíme zaplavat, teda spíš vycákat ve vlnách, moc se v těch velkých vlnách nedá plavat. Ježdění na kole je tu bezpečné i přesto, že je to velkoměsto. Jezdí tu na kole totiž úplně všichni! Takže po ránu to vypadá jako cyklistické závody. A také chování řidičů vůči cyklistům je tady absolutně odlišné, tedy zcela tolerantní.
Práce
…Asi po měsíčním hledání jsem si našla práci v pěkné italské restauraci v centru města. Pracovní dobu mám dost omezenou, tak hledám pořád něco dalšího. Společně se nám podařilo najít práci jako uklízeči v různých domech a ubytovnách v jedné ruské firmičce. I přesto, že jsou na nás moc hodní a dobře platí, hledáme dál lepší práci, protože tato je daleko od domu a většina práce je ráno během školy, takže buď zameškáme nebo přicházíme o možnost výdělku. Díky našim spolubydlícím se nám také podařilo si najít práci tzv. „venčení psů“, tzn. že dvakrát týdně chodíme venčit roztomilého medvídka! Sice je za to velmi málo peněz (na zdejší poměry), ale jsme moc rádi…
Něco z výletů
…Do Národního parku Grampians jsme se vydali se školou. Šlo o víkendový výlet s počtem 24 studentů. Vyjížděli jsem v sobotu ráno v 9 z Melbourne mini busem. Jako obvykle největší počet studentů představovali Švýcaři a Asijati, tentokrát z Korei, následovali dvě Němky, Kolumbijci, Brazilci a Ital. Busíkem jsme jeli přibližně tři hodinky s přestávkou … Bylo to malinké městečko, kde zrovna probíhala výstava aut. Překvapil mě náš řidič a organizátor výletu, jménem Mat, na svačinku pro nás měl připravené kafíčko, čajíčky a bednu s ovocem a sušenkama. Bylo to moc prýma 20ti minutové seznamování s ostatními studenty, a my se Sašíkem měli vůbec první kafíčko v Austrálii.